Třetí zastavení
Dílo Viktora Dyka nezapře inspiraci prastarou kulturní krajinou Mělnicka o jejíž historii mají co říci archeologové a paleontologové.
Mlazice v době kamenné
V letech 1948 až 1950 prováděl RNDr. Karel Žebera, DrSc. Na území Mlazic a Vehlovic geologický výzkumu. Nalezl kamenné štípané nástroje z křemene a křemence (vyráběné sbíjením kamene o kámen) pocházející z doby kamenné (přibližně 3 miliony let př. Kr. až 4000 let př. Kr.). Zbraně, drasáky, pěstní klíny, velké hroty vyrobené z valounových úštěpů, které původně zasazené do ratišť sloužily jako kopí a valounové sekáče sbité z jedné nebo z obou stran. Pravěcí lidé z Mlazic a Vehlovic používali jako sekáče a pěstní klíny také velké ostrohranné čedičové hrance, které se vyskytovaly na úpatí Chloumku.
V Mlazicích zůstaly tyto kamenné výrobky ležet na povrchu opukových plání, kde na ně působilo vátí písků a další vlivy, kvůli nimž došlo k obroušení ostrých hran a zmatnění povrchu křemenných nástrojů.
Doba kamenná trvala od doby 3 miliony let př. n. l. do 4. tisíciletí př. n. l. Je to jedno z období pravěku, kdy lidé využívali především kámen na výrobu nástrojů.
Pravěká kultura byla v podstatě všude jednotná (podobné úštěpové nástroje a zbraně), jen se objevují drobné lokální odlišnosti. Materiální kultura v oblasti Českého masivu se několika charakteristickými znaky liší od podobných staropaleolitických kultur v západní Evropě, proto byla označena podle Čech – BOHEMIEN – materiální kultura Bohemienu.
Bohemienská kultura trvala přibližně 150 000 let. Valounové a úštěpové industrie vznikaly po dobu mnoha statisíců let a zde, především v oblasti zvané Na Kálkách, se našlo přes 1.000 kusů.
Tehdejší člověk (zvaný bohemienec) většinou pobýval na pláních a vyvýšených místech v okolí řek, odkud měl výhled do kraje. Orientačním bodem bohemienců byla hora Říp. Z rozmístění kamenných industrií v terénu je zřejmé, že bohemienci žili ve větších tlupách, které se v případě Mlazic a Vehlovic pohybovaly na ploše cca 30–50 km2. Díky vysoké koncentraci kamenných nástrojů ve zdejší oblasti zvané Na skalkách je zjevné, že se život Mlazicko-Vehlovické skupiny pravěkých lidí soustřeďoval právě zde.
Další zdejší archeologické nálezy popsané v práci PhDr. Karla Sklenáře Pravěk na soutoku dokládají trvalé osídlení z mladší doby kamenné, kdy se lidé kromě lovu věnovali převážně zemědělství a usazovali se na místech vhodných k obdělávání půdy. Od této doby byla mlazická lokalita osídlena nepřetržitě až do doby historické, kdy se objevují první písemné zprávy, tzn. přibližně od 13. století.
CESTA
Loučím se. Už je čas.
Loučím se. Ne má žalost.
Za mnou je polojas,
za mnou je malost.
Silnice, pěšiny,
Ty přede mnou se tratí.
Do které končiny
se chci to ubírati?
Ztrácí se domů štít,
ztrácejí kostelů věže.
A je-li nutno jít,
tož jděme bez přítěže!
Lze, abych takto žil
v tom kole lsti, lži, šikan?
Jdu: prostředek a cíl.
Jsem poutník. Tulák. Cikán.
Je dojít vždy div.
Dnes kdekdo věří v divy.
Leč nebudu-li živ,
Vy aspoň buďte živi!
SE STROMŮ PADÁ …
Svou měl jsem kdysi nenávist.
Co bylo, bylo a už není.
V mých očích nelze více číst
než klid a nežli usmíření.
Já měl jsem kdysi zlý svůj smích.
Co bylo, bylo, přešlo dávno.
Zbloudilý v mlhách severních
jdu. Cítím. Trpím. Vše je správno.
Se stromu padá tiše list,
a k jihu odlétají ptáci.
Zlý úsměv, přešlou nenávist
podzimní vítr dnes mi vrací.