Článek z roku 2022 pro mělnickou Radnici: 

​

„Lidé jsou tvorové místních náklonností.“

Roger Scruton

​

V roce 2020 jsme zprůchodnili poetickou úvozovou cestu vedoucí z Mlazic na Ráj, kterou jsme se rozhodli věnovat památce básníka, prozaika, dramatika a publicisty Viktora Dyka, od jehož úmrtí uplyne letos v květnu 90 let.

Viktor Dyk se narodil v Pšovce u Mělníka, kde prožil i své dětství. Na rodný kraj a léta strávená na Mělnicku často vzpomíná ve své tvorbě: „Prvé sny inspiroval mělnický kraj. Prvé touhy vznikaly na jeho půdě. První smutky ucítil jsem tam. Jak chcete, aby v mé literární práci nežilo to, co žije ve vzpomínkách.“ (In: Národní listy 5.IX. 1925)

 

Prostřednictvím tří zastavení chceme výletníkům přiblížit nejen Dykův život a tvorbu, ale také Pšovku a Mlazice v době přelomu 19. a 20. století. Prakticky to znamená, že každé z těchto tří zastavení bude mít svou informační tabuli, lavičku a chybět nebude ani odpadkový koš.

Cestu Viktora Dyka jsme dovedli do blízkosti hřbitova Na Ráji, kde bude v letošním roce vznikat Zahrada ticha – místo ztišení – pro pozůstalé návštěvníky loučky rozptylu u mlazického krematoria. Zahrada bude neoplocená a kdykoliv volně přístupná veřejnosti. V budoucnu plánuje město Mělník propojit tuto cestu s nově vysázenou ovocnou alejí až k naučné stezce v Chloumeckém lese.

 

Práci na zprůchodnění cesty jsme se rozhodli realizovat „spolkově“. V různých pracovních etapách rekonstrukce původní cesty, jsme do přímé práce zapojili místní obyvatele. Plánovanou spolupráci se školami jsme z důvodu covid-19 museli vynechat.

 

Tímto článkem bychom rádi poděkovali všem, kteří nám s prací pomohli. Děkujeme M. Hnilicovi – Rybářství Liběchov za zapůjčení techniky, B. Dvořákovi, Luďku Vondrákovi s dětmi, Davidu Třešňákovi a jeho dětem, sourozencům Muškovým a Kamilu Vorlovi ml.

Máme radost, že tuto cestu využíváte, zajímáte se o ni a děkujeme vám i za povzbuzující slova v průběhu našich pracovních víkendů.

​

 

Viktor Dyk: „Našli jsme stopy kroků těch, kteří šli před námi, ti po nás najdou stopy kroků našich. Jejich zrakům otevře se širý kraj, neohraničený zdánlivě a nekonečný, v němž možno se rozběhnout do všech stran světa, a v letní podvečer pocítí to, co přešlí cítili: život, krásný, krásně krutý život!

​

 

Článek z roku 2029 pro mělnickou Radnici:

​

CESTA PO KTERÉ SE NEDÁ ANI PROJÍT...

 

...a přece je to cesta. Z Mlazic na Ráj vede asfaltová cesta (dlouhá cca 1 km), kterou lidé chodí většinou na vycházku nebo na hřbitov. Pokud se po ní vydáte, musíte vždy několikrát uhnout do stráně před projíždějícími automobily. Přitom hned vedle „asfaltky“ vede původní – dnes neudržovaná – cesta. Z jedné její strany je stará opuková zeď a nad ní vinice, ze strany druhé je stráň se stromy, keři a nejnižším patrem lesních rostlin.

V současné době je stará cesta jen těžko průchozí. Někteří lidé si z ní udělali skládku, takže se ve stráni povaluje slušné množství letitých odpadků.

            Společně s městským Odborem životního prostředí a zemědělství, Odborem školství a kultury a některými zastupiteli města Mělník jsme vytvořili jednoduchou ideu - obnovit původní cestu Na Ráj. Nechceme tím oprašovat zašlou slávu nadbytečné komunikace ani se zapojovat do módní vlny budování (někdy) samoúčelných naučných stezek. Chceme vytvořit místo, které člověku nabízí prostor k odpočinku, přemýšlení a zároveň bude vypovídat o místní historii, lidech, kteří zde žili, tvořili a pracovali.

            Celý projekt budeme realizovat „spolkově“. V různých pracovních etapách rekonstrukce původní cesty, chceme zapojit do přímé práce místní obyvatele, spolky, školy a podnikatele. Každý může přispět tím, co umí, nabídnout to, čím disponuje a na co dosáhne.

​

​

Definice "cest" podle RNDr. Václava Cílka, CSc.:

 

CESTA – Obecný termín znamenající jakousi dopravní spojnici mezi dvěma místy. Etymologicky je slovo odvozeno od slovesa čistit (ve smyslu zprůchodnit).

 

 

EROZNÍ RÝHA – V počátečním stadiu stružka, která se dalším působením periodicky tekoucí vody v měkčích horninách a svahových hlínách zahloubila na délku desítek až stovek metrů. Jde obvykle o velmi rychle se vyvíjející jev (např. v průběhu přívalových dešťů).

V dalším vývoji se z erozní rýhy stává strž. Erozní rýhy je někdy obtížné odlišit od úvozů,- narozdíl od nich zpravidla v horní části končí náhle velmi prudkým svahem, který působením další eroze postupuje vzhůru.

 

ÚVOZ – Zahloubený úsek staré, dlouhodobě užívané cesty, kde se toto obvykle erozně vzniklé zahloubení odráží v německém i anglickém pojmu Hollweg nebo holloway, doslova prázdná cesta. Ke vzniku úvozů docházelo rozrušováním povrchu cesty tlakem kopyt , zejména u tažných zvířat, samozřejmě při brždění povozů. Takto narušený povrch cesty, byl pak při každých větších srážkách vymílán a odplavován vodou, které směrem dolů přibývalo a měla i větší unášející sílu. Proto úvozy ve spodní části bývají nejhlubší směrem vzhůru se většinou postupně vytrácení.

Tím se odlišují od přirozeně vzniklých erozních rýh a podobných útvarů, které zpravidla nahoře končí náhle.

Úvozy mohou být vyvinuté jako oboustranné (nejčastěji) či v bocích údolí jako asymetrické nebo jednostranné. Součástí úvozů mohou být i širší plošiny, kde se vozy mohly vyhnout, odvodňovací stružky, mezní kameny, křížky apod.

 

 

Výpisky z knihy Staré cesty v krajině středních Čech (autor Pavel Bolina, Tomáš Klimek a Václav Cílek)

 

            Vyhledávání a dokumentaci pozůstatků starých cest můžeme přirovnat ke sběru artefaktů při povrchovém archeologickém průzkumu k jejich následnému vyhodnocování.

Je zde však významný rozdíl – některé archeologické nálezy mohou být indikátorem dávné existence významné dálkové komunikace, samy o sobě však nikdy její konkrétní průběh krajinou nemohou určit.

Naproti tomu pozůstatky starých cest jsou sice z hlediska archeologického obtížněji uchopitelné, zato představují nezpochybnitelný důkaz, dřívějšího průběhu komunikace danými místy, a tedy jeden z nejvýznamnějších pramenů pro rekonstrukci dnes již úplně (nebo částečně) zaniklé sítě starých dopravních tras v určitém regionu.

Přesnější označení tohoto donedávna spíš opomíjeného informačního zdroje by mělo být „relikty dopravního pohybu“. Zejména se jedná o úvozy, tedy o cesty zahloubené pod okolní terén.

 

            V terénu jsou tyto relikty často velmi výrazné a přetrvaly někdy i řadu staletí poté, co původní komunikace přestaly sloužit svému účelu.

 

            Pozůstatky cest zůstaly patrné v místech s nižší intenzitou hospodářského využití, tam, kde zemědělským aktivitám nepřekážejí a nevznikla potřeba je odstraňovat a také v případě tras, které v novověku ztratily dřívější význam a nevznikla tu potřeba přestavovat starou komunikaci na moderní silnici.

 

            Pro cesty, které neprocházely skalnatým terénem a jejichž úvozy se vytvořily ve svahových hlínách, s vrstvami zvláště ve spodních částech prudkých svahů někdy mocným, více metrů, byl typický jev.

Na straně, kde stěna úvozu směrem vzhůru přecházela v prudký svah přilehlého kopce, docházelo po velkých deštích často k sesouvání hlíny, či dokonce řícení celých balvanů z výše položených míst.

Jednodušší opatření proti tomu spočívalo v přerušení svahu nad úvozem uměle vytvořenou terasou, která v kritických místech paraelně sleduje průběh cesty.

Takové úpravy svahu se dochovaly málokde, navíc ochranné terasy plněním svého úkolu samovolně podléhaly zkáze.

(Kameny zabraňovaly pouze svahovým sesuvům – neměly jako dnešní stěny u silnic držet zeminu.)

Často proto docházelo k zatarasení cesty závalem, ale po jeho odklizení problém nebyl vyřešen, spíše naopak, protože svah, ze kterého se materiál uvolnil, měl pak sklon k sesuvům ještě větším.

Tyto zídky se stavěly nasucho mohly zabránit sesouvání svahu.