Zkameněliny "na soutoku"
MLŽI
K nejrozšířenějším živočichům druhohorních moří patřili mlži.
INOCERAMUS
(z řečtiny „silný hrnec“)
Pochází ze zaniklého rodu fosilních mořských mlžů. Podobal se příbuzným okřídleným perleťovým ústřicím z rodu Pteria.
Inoceramus má oválnou až jazykovitou schránku se soustřednými vráskami a rýhami. Schránku tvoří silná vápenná vrstva tzv. ostrakum.
Je nejdůležitější zkamenělinou nacházející se ve svrchnokřídových sedimentech Českého masivu.
Inoceramus
Nález: Mlazice 2018, Šimon Muška
Inoceramus
Nález: Mlazice 2018, Šimon Muška
Inoceramus
Nález: Mlazice 2018, Šimon Muška
Negativ a pozitiv
Nález: Mlazice 2019, Matěj Muška
Negativ a pozitiv
Nález: Mlazice 2019, Matěj Muška
Inoceramus
Nález: Mlazice 2018, Šimon Muška
Inoceramus
Nález: Mlazice 2018, Jonáš Muška
Inoceramus
Nález: Mlazice 2018, Šimon Muška
NEITHEA
mlž z období křídy. Nejrozšířenější zkamenělina spodních souvrství české křídové pánve. Téměř kruhovité drobné schránky tohoto mlže jsou rýhovány jemnými paprsčitými žebry a přírůstkovitými liniemi. Velmi dobře jsou vyvinuta křidélka.
Neithea
Nález: Vehlovice - Mlazice 2019, Jonáš Muška
Neithea
Nález: Vehlovice - Mlazice 2019, Jana Volková
Neithea
Nález: Vehlovice 2018, Matěj Muška
Nález: Lhotka 2017
TRILOBITI
jsou krásní, výhradně prvohorní členovci patří k nejdůležitějším vůdčím zkamenělinám především kambria a ordoviku.
Hřbetní a postranní část těla trilobitů i okraje břišní části byly kryty chitinózním krunýřem, zpevněným uhličitanem nebo fosforečnanem vápenatým. Břišní stěnu pokrývala pouze tenká blána. Ke styku s vnějším prostředím sloužil na břišní straně těla pár tykadel a tělní přívěsky, které u ústního otvoru přešly v kusadla a na ocasním štítu byly přizpůsobeny k dýchání (žaberní přívěsky) a k pohybu.
Pevný krunýř, který trilobitům bránil v růstu, během života několikrát svlékali (stejně jako raci).
Jedním z druhů trilobitů, který žil v devonském obobí tj. před 414 až 391 miliony let je ODONTOCHILE.
Odontochile
Nález: Radotín, 1988, Jana Volková
Odontochile a Dalmanitina
Nález: Sudy u Kosoře, 2015, Jana Volková